Díky svým výzkumům vědci-kabalisté objevili, že vlastní vesmír se sumarizuje v následujících fenoménech: touze získat požitek (naplnit se) a absolutní touze požitek poskytnout (naplnit). Touha po potěšení, požitku (doslovný překlad termínu z hebrejštiny: racon lekabel) předpokládá, jakožto forma existence, přítomnost prázdnoty, nepřítomnost naplnění, které existuje na vyšších úrovních v podobě pocitu. Tento stav je druhotný, vždy mu předchází stav naplnění.
Ze všeho výše uvedeného plynou dva závěry:
- samostatné existenci touhy získávat, nazývané „materiálem vesmíru“, předcházel symbiotický stav dvou osnov - původní naplnění nebo také původní projev prapříčiny (touhy poskytnou požitek), nazývaný světem Nekonečnosti
- existoval konkrétní okamžik, když se fenomén přijímání vydělil ze stavu původního naplnění, díky němuž se tohoto naplnění zbavil a začal existovat jako samostatná touha přijímat – materiál vesmíru.
Výsledkem aktu stvoření byl přerušený kontakt s Vyšší dávající sílou a vznikl základní materiál – stvoření, touha přijímat. Stalo se to jako důsledek protikladů vlastností Stvořitele (dávajícího) a stvoření (přijímajícího). Cílem stvoření je samostatná, od vlivu Stvořitele svobodná touha být podobný své prapříčině. Stav celého vesmíru vědci-kabalisté určili jako úrovně, stupně této podoby, jimž se říká světy.