60. Přikázání vyvolané hříchem.
Baal HaSulam, „Šamati“, článek 60
Zaslechnuto v 1 –ním dni týdne Tecave
(14. února 1943)
Pokud člověk přijímá na sebe duchovní práci kvůli odměně, pak jeho vztah k práci se dělí na dvě části:
- činnost se nazývá „ přikázání“,
- záměr dostat za ní odměnu se nazývá hřích, protože přemísťuje činnost od svatosti k nečistotě.
Jelikož základ a příčina této práce je v odměně, a pouze odtud dostává člověk všechny síly, proto je toto přikázání „vyvolané“, vždyť příčina, která dala podnět člověku uskutečnit Přikázání, je hřích. Proto se toto přikázání jmenuje „ Přikázání vyvolané hříchem“ – vždyť přivádí k němu hřích, totiž výjimečné přání dostat odměnu. A proto, aby se tak nestalo, člověk musí pracovat pouze pro rozšíření slávy Stvořitele, což se nazývá prací pro znovuzrození Šechiny z prachu. Šechinou se nazývá souhrn všech duší, která dostává všechno světlo od Stvořitele a rozděluje ho mezi duše. Rozdělení a předání světla duším se uskutečňuje spojením Stvořitele a Šechiny, když světlo sestupuje k duším.
Jelikož si Stvořitel přál potěšit stvoření, myslel na potěšení a o přání potěšit se, vždyť jedno není možné bez druhého. A připravil to v potenciálu, aby se pak narodili a rozvili ti, kteří to dokážou dostat ve skutečnosti. Příjemce celého tohoto světla v potenciálu se nazývá Šechina, protože úmysl Stvořitele, je dokonalý a nežádá činnost.