Program shromáždění
Na začátku shromáždění by měla proběhnout agenda. Každý by měl mluvit o významu společnosti, jak nejlépe umí, vylíčit, v čem pro něj bude společnost přínosem, a popsat důležité věci, které doufá, že mu společnost přinese, a které si nemůže obstarat sám, a jak si podle toho společnosti váží.
Jak napsali naši mudrci (Berachot 32): „Rabi Šamlai řekl: 'Člověk by měl vždy chválit Stvořitele, a pak se modlit.', Od koho to pochází? Od Mojžíše, jak je psáno: 'V oné době jsem prosil Hospodina o smilování.' Je také psáno: 'Panovníku Hospodine, ty jsi začal,' a je psáno: 'Kéž smím přejít a spatřit tu dobrou zemi.'“
A důvodem, proč musíme začít vychvalováním Stvořitele je, že pokud někdo druhého o něco žádá, je přirozené, že jsou zde dvě podmínky:
- Že má to, o co ho žádám, například bohatství a moc či pověst, že je bohatý a zámožný.
- Že bude mít dobré srdce, myšleno touhu konat ostatním dobro.
Takového člověka můžete požádat o laskavost. Proto řekli "'Člověk by měl vždy chválit Stvořitele, a pak se modlit." Znamená to, že poté, co člověk uvěří ve velikost Stvořitele, že má všechny druhy potěšení, aby je dával stvořením, a přeje si konat dobro, pak lze říci, že se modlí ke Stvořiteli, který mu určitě pomůže, protože si přeje dávat. A pak mu Stvořitel může dát to, co si přeje. Taková modlitba pak může nést přesvědčení, že ji Stvořitel vyslyší.
Podobně s láskou přátel, když se na samém začátku shromáždění setkáváme, měli bychom chválit přátele, důležitost každého z přátel. Do té míry, do jaké pokládáme společnost za velkou, si člověk společnosti váží.
"A pak se modlit," což znamená, že by měl každý přezkoumat sám sebe a zjistit, jak velké úsilí do společnosti vkládá. Když pak vidí, že je bezmocný pro společnost cokoli udělat, je tu prostor pro modlitbu ke Stvořiteli, aby mu pomohl a dal mu sílu a touhu zapojit se do lásky k druhým.
A poté by se každý měl chovat stejně jako v posledních třech z „Osmnácti modliteb." Jinými slovy poté, co žadonil před Stvořitelem, Svatý Zohar říká, že během posledních třech z "Osmnácti modliteb", by měl člověk přemýšlet tak, jako by již Stvořitel jeho žádosti vyhověl a on od něj odešel.
V lásce přátel bychom se měli chovat stejně: Po přezkoumání sebe sama a po následování známé rady o modlení, bychom měli přemýšlet tak, jako by byla naše modlitba vyslyšena a radovat se s našimi přáteli, jako by byli všichni přátelé jedno tělo. A jako si tělo přeje, aby se všechny jeho orgány radovaly, i my si přejeme, aby se nyní radovali všichni naši přátelé.
Proto po všech propočtech přichází čas radosti a lásky k přátelům. V té době by se každý měl cítit šťasten, jakoby právě uzavřel velmi dobrý obchod, který mu vydělá spoustu peněz. A je zvykem, že si v takové době připíjí s přáteli.
A také zde každý potřebuje, aby jeho přátelé pili a jedli koláče, atd. Protože je teď šťastný, chce, aby se jeho přátelé cítili také dobře. Proto by rozpuštění shromáždění mělo proběhnout ve stavu radosti a nadšení.
Následuje to cestu "času Tóry" a "času modlitby." "Čas Tóry" znamená úplnost, kde nejsou žádné nedostatky. To se nazývá "vpravo", jak je psáno: "po jeho pravici jim z ohně vzešel Zákon."
Ale "čas modlitby" je nazýván "vlevo", protože místo nedostatku je tím místem, které je zapotřebí napravit. A to se nazývá "náprava Kelim (nádob)". Avšak ve stavu Tóry, tzv. "vpravo," není pro nápravu žádný prostor, a proto je Tóra nazývána "dar."
Je zvykem dávat dárky osobě, kterou milujete. A je také obvyklé, že nechcete milovat toho, kdo má nedostatky. Proto není v "čase Tóry" žádný prostor pro myšlenky o nápravě. A tak by to při odchodu ze shromáždění mělo být stejné jako v posledních třech z "Osmnácti modliteb." A z tohoto důvodu budou všichni cítit úplnost.
