О LÁSCE K PŘÁTELŮM 

Článek 2. 1984.

Je známo, že skromnost je moc důležitá. Nebo je to naopak, že člověk musí projevovat lásku k přátelům, která se nachází v jeho srdci, jelikož tímto projevem se probouzí srdce druhého k přátelské lásce, aby přátelé také cítili, že každý z nich na lásce k přátelům pracuje. Výhoda tohoto činu je v tom, že každý pak dostává větší sílu a energii v práci na lásce k přátelům, protože síla lásky každého se zapojí do ostatních.

Takovým způsobem namísto jedné síly v práci na lásce k přátelům, pokud se třeba společnost skládá z deseti přátel, má teď člověk v sobě desetinásobek sil a důležitosti pracovat na lásce k přátelům. Na druhou stranu pokud každý neukazuje skupině, že pracuje na lásce k přátelům, chybí mu potom také síla skupiny.

Jde o to, že je moc těžké vidět v přátelích jen to dobré. Každý si o sobě myslí, že je spravedlivý, a pouze on pracuje na lásce k přátelům. Takovým způsobem má v sobě pouze malou sílu proto, aby pracoval na lásce k bližnímu. Odsud pramení, že právě tato práce se musí odehrávat veřejně, nikoliv ve skromnosti.  

Nicméně je vždy nutné připomínat si cíl skupiny. V opačném případě tělo obvykle ztrácí cíl, protože se vždy stará o vlastní výhodu. A je nutné pamatovat si, že skupina jako celek byla postavena na základě toho, aby dosáhla lásky k bližnímu. To je odrazový můstek k dosažení lásky ke Stvořiteli.    

Prostředkem pro dosažení tohoto je právě to, že člověk uznává nezbytnost skupiny, aby měl možnost odevzdávat přátelům naprosto volně. Význam je v tom, že nepotřebuje společnost, která bude pomáhat jemu, dávat dárky a tak dále, v důsledku čehož budou naplněny přijímající nádoby jeho těla. Vždyť taková společnost je založena na sebelásce a rozvíjí pouze přijímající nádoby člověka, který v takové situaci vidí perspektivu, že se jeho majetek znásobí díky tomu, že jeho přátelé mu pomáhají v dosažení materiálního bohatství.

Naopak je nutné vždy pamatovat, že skupina je založena na lásce k bližnímu. Jinými slovy, každý od skupiny musí dostávat lásku k bližnímu a nenávist k vlastní přirozenosti. Pozorováním toho, jak každý usiluje o anulování svojí přirozenosti a dosažení lásky k bližnímu, musí členové skupiny dostávat nadšení a síly ze záměru jejich přátel.   

Jak už tu bylo shora řečeno, pokud se skupina skládá z deseti přátel, pak každý dostává síly všech deseti pracujících na anulování, nenávisti k vlastní přirozenosti a lásce k bližnímu.    

Jinak, nejen to, že člověk stále zůstává s pouze jednou silou lásky k bližnímu, utratí také i ji, protože jeho přátelé pracují na lásce k bližnímu ve skromnosti, neukazují to navenek, a člověk se učí tomu, co mu ukazují přátelé a tak upadá pod vládu sebelásky.